Rok s jedním úžasňákem

Dnes je tomu přesně rok. Rok, co jsme si na zkoušku dovezli Majla, abychom zjistili jak si sednou s Betty. A pak jsme spadli do karantény a Majlo u nás už zůstal.

Po pravdě já jsem si od prvního okamžiku, kdy jsem se s ním viděla naživo, nedokázala představit, že nebude náš. Můj. 

Můj, protože já jsem byla ten, kdo si ho na klíně dovezl z útulku (https://www.tlapkynaceste.cz/) domů.

Od začátku jsme věděli, že to nebude jednoduché, Majlo měl spoustu za sebou. Snad každý máme nějakou jizvu od zubů na památku. Ale řeknu vám jedno - oddanějšího psa nenajdete.

S Betty se stali parťáky takřka na první dobrou a já jsem snad víc šťastná ani být nemohla.

K pohybu má Majlík vztah minimálně stejně dobrý jako já a Betty, takže díky lockdownům jsme většinu času trávili venku a bylo to nejvíc.

V listopadu jsme oslavili jejich společné 10. narozeniny.

Pak přišly první Vánoce. Tak rozzářená a vděčná očička jsme snad ještě neviděli. 

V novém roce i nás navštívila paní zima a byl by hřích nevyrazit za sněhem. Navíc, když ho ti chlupáčci mají tak rádi.

Čas plynul, výletů a zážitků přibývalo a já doufám, že ještě spousta dalších je před námi.